“Pojďte a oživte s námi dobrého ducha staročeských masopustů, tentokráte po dlouhých 70 letech v Rokytniciv Orlických horách ! “
...tak hlásal náš plakát a měl pravdu. Poslední masopust se prý v Rokytnici slavil ve válečných letech (roku 1942 nebo 1943). Nevymysleli jsme nic nového, jen jsme znovu navázali na to, co patřilo k životu našich předků stejně jako oslavy Vánoc, Velikonoc a dalších významných dní.
Nápad oživit v Rokytnici masopust se překvapivě setkal s velikým zájmem rokytnických. A tak se 13. února 2010 dočkal znovuzrození opravdu ve velkém stylu. Nápaditý a veselý průvod masek, spoustu lidí v ulicích i na náměstí, auta s lyžaři ochotnými podarovat maškary koledičkou. Chvála ze strany přihlížejících nás opravdu těšila a povzbudila, opadly i první rozpaky.
Prvního obnoveného masopustního řádění se zúčastnilo na 26 maškar, mezi nimiž se objevily i ty tradiční masopustní- medvěd, žid, kobyla, slaměný, smrt, nevěsta a ženich, kominík, řezník a spousta dalších. Všem pro radost hráli a zpívali čtyři neúnavní muzikanti, samozřejmě skrytí v maskách. Na rokytnickém náměstí požehnal průvodu pan starosta Petr Hudousek a předal maškarám i glejt s pečetí města opravňující ke vstupu do ulic Rokytnice.
Každá mince má dvě strany, a tak by nebylo masopustního veselí, kdyby maškary nikdo nepohostil a nedopřál jim hřejivého moku. Musím říci, že nás opravdu překvapil zájem a neskutečná pohostinnost místních. Z plánovaných osmi zastavení bylo náhle třináct. Všude se koledovalo, hrálo, tančilo a potom samozřejmě pilo a baštilo. Výborně připravené pochoutky od hospodyněk, chutná kořalička od hospodářů, smích, pohoda. To byla kulisa u každého z navštívených stavení.
Zázemí pro naši akci jsme našli v hotelu Eduard, kde jsme se ráno mohli převléknout, najíst, poskytovat rozhovory novinářům i secvičovat masopustní říkadla. No a večer zde samozřejmě proběhla masopustní veselice, kterou jsme zakončili půlnočním pohřbením basy na znamení začátku čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi.
Snad jsme tedy navázali na staročeskou tradici v Rokytnici se ctí. A hlavně – alespoň na jeden den jsme probudili ten vzácný kousek hravého dítěte v každém z nás. Nezbývá tedy, než poděkovat všem pohostinným hospodyňkám, Kamilu Peškovi a zaměstnancům hotelu Eduard, DJ Pepíkovi Janušovi, rodině Síbrových za neúnavnou přepravu basy a dokumentaci celého masopustu a samozřejmě úžasným a ukázněným maškarám.
